v Seatlu a byl impozantní ve své jednoduchosti.Jeho úžasnou stabilitu zajišťovalo jádro budovy o velikosti
27 x 41 m,čtyřiceti sedmi ocelovými sloupy s 10 cm silnými stěnami,až do poloviny výšky budovy.Tyto sloupy
byly zakotveny do skalního podloží.Sloupy uvnitř tohoto jádra měli rozměr 90 x 40 cm a ohraničovaly prostor
výtahů (52 v každé věži).Na vnější straně jádra již byly sloupy rozměrnější 130 x 55 cm,k nimž byly spojkami
připevněny stropní ocelové nosníky ve tvaru I s rozměry 75 x 40 cm.Druhý konec těchto nosníků byl rovněž
spojkami upevněn, ale jen na každém druhém obvodovém sloupu budovy,o velikosti 40 x 40 cm a bylo jich celkem 234 kusů.Vzdálenost mezi těmito sloupy byl jeden metr,takže stropní nosníky byly od sebe 2 m a při
jejich mohutnosti se nemohli běžným ohněm prohnout,ale přesto jsou na snímcích prohnuté kupodivu navíc
na stranu do poloviny kruhu!
Každá trojice sloupů byla již při montáží zpevněna silnou ocelovou deskou a tak umísťovaná s ní pod každým
stropem ve vzájemné svislé vzdálenosti 3,7 m.Půdorys každého patra na dvou delších,protilehlých stranách budovy,vytvářel pod vysokými stropními nosníky obrovské prostory bez podpěr 10 x 18 m a 10 x 10 m.
Celková hmotnost ocelové konstrukce na každé věži byla 100 000 tun a podle statiků byla dvacetkrát
předimenzována!Měla totiž při své výšce 415 m odolávat i tornádům z jakéhokoliv směru a rychlosti větru
do 160 km.Navíc pod hliníkovým obvodovým pláštěm celé budovy,byla zevnitř připevněna na obvodových
sloupech ještě kovová síťovina!
*Podle týdeníku Engeneering News Record,tato konstrukce byla schopna unést navýšení užitečné zátěže
až do 2 000 %,než staticky selže.Navíc na každé její straně byla schopna vynést dočasnou nepřítomnost
obvodových sloupů i s jedním rohovým sloupem!Tento odborný časopis má u 1,5 milionu amerických inženýrů
velmi dobrou pověst.Proto můžeme věřit informaci jednoho z vedoucích inženýrů na výstavbě severní věže
Johna Skillinga,že když se nalijí do věže až po okraj pohonné hmoty,tak i po ohni zůstane struktura zachovaná!
Naopak jeho mladší kolega,který byl v době výstavby jeho obchodním partnerem Leslie E.Robertson,zmiňuje
okolnosti,které tehdy nebrali v úvahu-náraz letadla.Dnes již víme,že tento úder nezpůsobil pád věže!Jeho firmě
byla proto umožněno získat od Národního institutu pro standarty a technologie(NIST)pracovní zakázku,smluvně
závaznou!Leslie musí být tedy hodný a spolupracovat s vládou!
Velmi výhodnou nabídku pro příznivce Oficiální zprávy učinil milionář Jimmy Walter,který nabízí celý milion
dolarů tomu,kdo dokáže demolici WTC bez výbušnin!
Takovéto vysoké budovy lze shodit pouze odspodu obvyklým podtržením základů speciálními výbušninami,
zmiňované v článku o použitých technologiích.
I takto fenomenální budova měla své nedostatky.Když pomineme ekonomické nedostatky,vyplývající již z obtížné
dostupnosti jednotlivých kanceláří a tudíž i proto malé přitažlivosti pro různé instituce i vysoké nájmy,tak již zbývá
popsat velikou slabinu ocelových konstrukcí v blízkosti moře.Jeho vlhkost již od počátku po výstavbě a zejména po instalaci azbestových desek na ocelové prvky se zatím projevovala skrytě.Azbest měl původně bránit
chemickým reakcím mezi ocelí a mědí.Předpokládaná úspěšnost tohoto dokonalého izolátoru však nezabránila
dalšímu poškození oceli od zmíněné vlhkosti,které ji nezabránilo ani odstranění azbestu na polovině výšky věží,
neboť tato vlhkost tam působila již několik let.Vytvořila jakýsi šelak na povrchu oceli s doprovázejícím
elektrolytem,živeným i mořskou solí.Tato elektrochemická koroze probíhala ve vlhkém prostředí vznikem
drobných galvanických článků a pokračovala dále do hloubky,až by porušila soudržnost materiálu a stabilitu celé
konstrukce!Co tedy zbývalo s ní udělat?
Je zajímavé,že již v roce1976 měla vojenská jednotka umístěná v západní Evropě vypracovat plán na demolici
těchto věží.Její příslušník McNiven obvinil z nařízení přípravy bývalého ředitele CIA Georga Bushe staršího.
Bývalý příslušník jednotky tak vedl soudní spor s prezidentem v roce 2004!
Ale i již v roce 1976 14.2. hořelo ve třech patrech severní věže,mezi 9 a 17 patrem,celých 6 hodin.Nebyl již i Nebyl to již první pokus o zjištění proveditelnosti demolice budovy,i přes její výborné reference?
Další pokus o demolici severní věže proběhl neúspěšně ještě v roce 1993,kdy tam asistoval i ing.Phil Schneider.
Mikronukleární nálož z Izraelské Diamony se projevila jako velice nedostatečná.Pro pozdější řízenou demolici
již vybrali modifikovanou nukleární nálož,ráže 10 kt TNT s implozivním postupem a minimalizovaným neutronovým tokem,jenž také nemohl ohrozit město Nový York!Jedině tato nálož,vytvořením vysoké teploty
mohla roztavením spodní části ocelové konstrukce zajistit její pád,ale s použitím dalších výbušnin!
Jak se projevila taková energie,popisovaná zaměstnanci?Ti před ní již nestačili utéct,neboť po její aktivaci
v hlubokém suterénu již zbývalo jen 12 vteřin k sesutí celé věže.Zachránili se pouze lidé popisující účinky jiných,
mikronukleárních náloží u obvodových sloupů,jejíž energie jimi vrhala na zdě v suterénech.Zajímavý postřech
měli příslušníci ochranky,kteří po nárazech letadel slyšeli vracení uhnuté věže o 30,respektive o 40 stupňů,
jako pochod vojenské jednotky.
Letadla budově vůbec neublížila,i když podtrhla řadu sloupů(viz týdeník amerických inženýrů)!
Příhradové nosníky zmiňované v Oficiální zprávě jsou jen vějičkou pro naivní věřejnost!
Důkazem o nepřítomnosti ohně ve věžích WTC je spousta vylétnuvších papírů z nich na ulici!
přilétnuvším letadlem!
Žádné komentáře:
Okomentovat